Představte si, že celý život věříte, že vaše historie začíná v určitém bodě, a najednou vám vědci oznámí: Všechno je jinak. To, co archeologové právě objevili v jedné tiché české obci (jméno vám hned prozradím), není jen hromada starých střepů nebo pár jamek. Je to důkaz, že naše kořeny sahají hlouběji o dva tisíce let. To je, jako kdybyste měli platit daň deset let, a najednou vám finančák vrátí peníze i s úroky! Pojďme se podívat, jak tento objev přepisuje mapu Evropy a proč by vás měl zajímat víc než nové ceny energií.
Zapomeňte na dobu bronzovou: Kdo tu opravdu byl první?
Vždy nás ve škole učili o Slovanech, Velké Moravě a možná o keltském oppidu. Standardní představa, se kterou fungujeme. Nicméně, archeologové z Západočeské univerzity a tamějšího muzea učinili nález, který posouvá hranici osídlení Čech až do neolitu, tedy do rané doby kamenné. K nálezu došlo u Všestud na Lounsku. A to je teprve začátek.
Když jsem poprvé viděl radiokarbonové datování, nevěřil jsem. Předchozí uznávané záznamy o trvalém osídlení se pohybovaly kolem 5 000 let před Kristem. Nové zjištění? Osídlení tu bylo už 7 000 let před Kristem. Rozdíl dvou tisíciletí je v české historii propastný.
Proč historikům spadla brada (a proč je to klíčové pro Evropu)
Mnozí si neuvědomují, že tyto staré kultury nebyly jen nějaké putující tlupy. Byly to sofistikované zemědělské komunity. V mé praxi často vidím, jak se lidé zaměřují jen na velká impéria, ale tyhle rané vesnice položily základy všeho, co známe.
Co nálezy ve Všestudech potvrdily?
- Nejstarší známá keramika: Nádoby s unikátním zdobením, které jasně odkazují na tzv. kulturu s lineární keramikou, ale v archaičtější formě, než se dosud předpokládalo.
- Pevná sídla: Objeveny byly základy domů, které nebyly dočasné. Byla to vesnice, kde se žilo, rodilo a umíralo po generace.
- Zahraniční kontakty: Nešlo jen o izolovanou skupinu. Objevili jsme pazourkové nástroje, které jasně pocházejí z dnešního Německa a Polska. Ukazuje to, že už tehdy byly Čechy křižovatkou.
Tohle zjištění v podstatě říká: „Nejstarší předci, kteří tu hospodařili, přišli sem dřív, než byla postavena první egyptská pyramida.“ To je síla, kterou mnoho učebnic právě teď neobsahuje.
Odhalení: Co nám to říká o dnešním českém „Já“?
Vždy žasnu, jak se základní životní návyky a potřeby nemění. Tehdejší lidé museli řešit naprosto stejné problémy jako my – kde sehnat jídlo, jak přežít zimu a jak zajistit bezpečí rodiny. Ale v mnohem drsnějších podmínkách.
Mnoho lidí přehlíží, že právě rané zemědělské komunity v Čechách položily důraz na jednu věc, která je pro nás dodnes esenciální: skladování a stabilita. Potřebovali mít dostatečnou zásobu, aby přežili. Tato dlouhodobá mentalita plánování je v nás, Češích, hluboce zakořeněná. Je to ten důvod, proč máme tendenci šetřit „na horší časy“ a proč občas v obchodě koupíme raději balení deset, než jen jedno.
Vaření a pivo aneb Dva tisíce let kontinuity
A teď k tomu nejdůležitějšímu. Jak souvisí tisíce let staré osídlení s pivem? Jednoduše: neolitické komunity se usazovaly tam, kde byla úrodná půda pro pěstování obilí. A k čemu obilí slouží nejlépe, kromě chleba?
Když vykopáváme pozůstatky raného osídlení, vždy hledáme pozůstatky fermentačních procesů, i když v neolitických dobách byly mnohem primitivnější. Je fascinující, že to samé území, které před 9 000 lety vybrali první zemědělci kvůli kvalitní půdě pro obilí, je dnes oblastí proslulou chmelařstvím (Lounsko, Žatecko). Genius loci není mýtus; je to topografie a kvalita země.
Praktický tip, jak si uvědomit hloubku historie:
Až budete u nedělního oběda večeřet tradiční českou kuchyni (knedlíky, omáčky), vzpomeňte si, že základem je obilí a pěstování. Všechno, co jíme, je přímá linie k tomu, co naši předci před tisíci lety začali pěstovat na tom samém místě. Zkuste si tento týden koupit chléb z lokálního mlýna (třeba Mlynářova pekárna ve vašem kraji) a uvědomte si, že zrna pro něj mohla vyrůst jen pár kilometrů od pradávných sídel. To propojení je hmatatelné.
Závěr, který mění budoucnost
Archeologie se často zdá jako nudná věda plná úřednické práce s lopatou. Ale takový objev, jako u Všestud, nám dává jednu podstatnou věc: hrdost. Zjistili jsme, že náš domov nebyl jen nějakým místem, kam se později někdo nastěhoval. Bylo to jedno z nejdůležitějších raných center osídlení ve střední Evropě. To fakticky přepisuje mapu. A my máme být na co pyšní.
A teď ta otázka pro vás. Přemýšleli jste někdy, jaké životní návyky (kromě piva!) přežily po tisíce let a dodnes je praktikujete? Co je podle vás největší poklad, který nám naši pra-předci zanechali? Vyjádřete se v komentářích!
