Ležíte ve 3 ráno, zíráte do stropu a přemýšlíte, proč se nemůžete vrátit do spánku? Většina moderních návodů vám doporučí meditaci, nebo studenou sprchu. Ale co kdybych vám řekl, že tento problém má kořeny ve středověku, a právě způsob, jakým spíte, je úplně špatný?

Nejde jen o únavu. Děláte chybu, kvůli které trpí vaše produktivita, nálada i zdraví. Historici totiž potvrdili, že průměrný Čech ve středověku spal dvakrát za noc místo jednou. A jejich metoda může zachránit i vaše noci – stačí ji pochopit a aplikovat ještě dnes.

Proč jsme přestali spát „dvoufázově“?

Když se v mé praxi setkávám s lidmi, kteří se budí v noci s pocitem úzkosti, často zapomínají na jednu věc: náš mozek funguje na principu starém tisíce let. To, co dnes považujeme za normální – 8 hodin v kuse v posteli – je anomálie stará jen asi 200 let.

Ve středověku se málokdo řídil pravidly. Život, a tedy i spánek, se odvíjel od tmy a svítání. A tma trvala dlouho.

Fáze 1: Středověký budíček ve dvě ráno

Středověký Čech, od sedláka po měšťana, šel na kutě brzy po setmění (kolem deváté). Po zhruba čtyřech hodinách ale nastal čas „prvního spánku“, který končil mezi půlnocí a druhou hodinou ranní.

Probudili se. Nebyli unavení a cítili se odpočatí.
Měli asi hodinu až dvě aktivního bdění.
Co dělali v té tmě, když neexistovala elektřina? Nemeditovali.

Využívali tuto hodinu k tichému rozjímání, modlitbám (byla to doba hluboké spirituality), nebo ke klidné práci. Dřevo v kamnech je potřeba přiložit. Ostatně, kolik z vás si v tu dobu bere do ruky telefon? Oni dělali přesný opak.

Vinu za náš noční stres nese Edisona

Vše se změnilo, když přišla průmyslová revoluce a s ní i umělé osvětlení. V Praze se náhle mohlo pracovat dlouho, chodit do divadel a hospod. Najednou bylo nutné, aby pracovní síla spala vkuse.

Podnikatelé nechtěli, abyste hodinu seděli doma a relaxovali. Chtěli, abyste byli buď v práci, nebo spali, aby den začal co nejdříve. A tak se z dvoufázového spánku stal symbol chudoby a neproduktivnosti. Mnoho lidí opomíjí, že naše tělo se na tak rychlou změnu nepřizpůsobilo.

Váš Budíček uprostřed noci není závada, ale Funkce

Pokud se probudíte mezi 2:30 a 3:30 a nemůžete spát, nepanikařte. Nejde o nespavost v pravém slova smyslu. Jde o genetickou paměť, která vás nutí využít klidovou fázi k regeneraci mozku.

Mnoho lidí zapomíná, že hodinka strávená v klidu uprostřed noci dokáže zázraky s vaší kreativitou a emočním stavem. V praxi jsem si všiml, že největší problém není probuzení, ale panika, kterou moderní člověk cítí.

Klíč je v tom, co děláte během té „mezifáze“.

3 kroky k využití středověkého spánku dnes

Podívejte se na tuto situaci jako na bonus, ne jako na problém. Tady je návod, jak to využít bez poškození vaší moderní rutiny:

Žádná obrazovka, žádné jasné světlo: Vstaňte. Nezůstávejte v posteli, pokud se do 20 minut nevrátíte ke spánku. Použijte jen velmi slabé, teplé světlo (nejlépe infračervené, jako například z nějakého budíku).
Klidná aktivita mozku: Namísto kontroly e-mailů nebo sociálních sítí se věnujte aktivitě, která zapojuje kreativní část mozku, ale nevysílá stimulující signály.

Doporučené aktivity pro „mezifázi“:

Psaní deníku/myšlenek (ne seznamu úkolů!).
Čtení klidné, neakční knihy (žádné detektivky).
Tiché přemýšlení nebo vizualizace (ideální čas pro plánování, které nevyžaduje aktivní psaní).

Nyní pro tu nejobtížnější část: Vyhněte se kontrole času. Historici vědí, že středověcí lidé neměli budíky a řídili se pocitem světla. Nenechte se stresovat. Cíl je vrátit se do postele, jakmile pocítíte první náznak ospalosti (druhý spánek).

Osobní zkušenost: Zapomenutý klid, který vás uzdraví

Když jsem poprvé testoval dvoufázový spánek (ne záměrně, ale nechal jsem se klidně probudit), byl jsem překvapen. Necelé dvě hodiny strávené tichým myšlením uprostřed noci mě paradoxně ráno nabily víc, než dřívějších osm hodin přerušovaného spánku.

Nyní chápu středověkého Čecha. Tento čas byl jejich časem ticha před ranním shonem. Časem, kdy se nemuseli starat o to, co si o nich myslí pán, kovář, nebo soused. Jen oni a tma.

Zkuste to. Až se příště probudíte po půlnoci, vstaňte. Nepovažujte to za selhání, ale za pozvánku k hlubokému, tichému rozjímání. Zjistíte, že vaše tělo je naprogramováno na něco chytřejšího, než je jedno osmihodinové blokování.

Jaký je váš největší problém se spánkem, a probouzíte se také pravidelně uprostřed noci? Podělte se o to v komentářích!