Pamatujete si hodiny dějepisu? Všechno se zdálo logické a pevné. Mýlka. Historici dnes bouchají pěstí do stolu a říkají, že mnohé z „faktů,“ které Česká republika považuje za svou základní DNA, jsou ve skutečnosti jen krásné, ale prázdné historky.

Zjistil jsem, že některé z nejhlubších českých historických přesvědčení fungují jako ojetá Škoda Fabia – vypadají na oko dobře, ale pod kapotou to drhne. Proč je to důležité číst právě teď? Protože jen pravdivý pohled na minulost nám pomůže přestat opakovat stejné chyby v současném Malostranském náměstí.

Odhalujeme největší historické lži, které ovlivňují i váš oběd

Mýtus 1: Karel IV. byl „Otec vlasti“ ve smyslu moderního národovce

Když se řekne Karel IV., vidíme zbožného Čecha, který miloval svou zemi. Ano, byl důležitý, ale pojďme být realisti. Karel byl primárně Evropan a Římský císař, pro kterého byla Praha jen jedno ze strategických sídel. Čeština pro něj byla jen jeden z mnoha jazyků.

Karel IV. mluvil lépe francouzsky, německy a latinsky. Čeština mu byla spíš funkčním nástrojem než srdcovou záležitostí.
Koncept „národa“ v moderním slova smyslu (jak ho vnímáme dnes) za jeho doby prostě neexistoval. Lidé se definovali spíš skrze panovníka, víru a místo bydliště.
Jeho otcovství vlasti je spíše romantická konstrukce 19. století, než realita 14. věku.

Silně pochybuji, že by Karel IV. rozuměl vašemu komentáři, proč je v Praze drahé pivo. Jeho priority byly jinde.

Mýtus 2: Husité byli chudí revolucionáři s cepy

Ve školních učebnicích to vypadá, že husitské války byly válkami lidu proti bohaté církvi. Jistě, sociální napětí tam bylo, ale tady je ten hlavní háček:

Husitství nebylo jen o revoluci chudiny. Bylo to hnutí, které do značné míry vedla městská elita a nižší šlechta, která chtěla církevní majetek a moc pro sebe.

Husité disponovali moderními vojenskými technologiemi (vozy), takže to nebyla jen banda selských vidlí.
Mnoho husitských vojevůdců byli profesionální žoldnéři, pro které byla válka byznys.
Jan Žižka z Trocnova nebyl žádný chudý vesničan; byl to zeman, válečník a v podstatě podnikatel v oboru ozbrojených služeb.

Když se na to podíváme optikou dnešního českého podnikání: byl to spíše chytrý outsourcing revoluce.

Mýtus 3: Bitva na Bílé hoře zničila českou šlechtu

Bílá hora (1620) je emocionální jizva pro každého Čecha. Často se říká, že Habsburkové vyhnali veškerou českou elitu a nahradili ji cizí šlechtou. Jsem si všiml, že tento mýtus s oblibou používáme jako vysvětlení, proč nám občas chybí národní sebevědomí.

Ale je tu velký detail: Mnoho starých českých rodů (např. Schwarzenbergové, Lobkowiczové) se s Habsburky včas srovnalo nebo k nim přešlo. Nebyli vyhnáni; spíše změnili dres a ideologii. To nebyla čistka, ale kruté přerozdělování majetku a ideologie.

Mýtus 4: Zámek Hluboká je ukázkou čistě české historie

Vždyť vypadá tak pohádkově česky! Problém je v tom, že Hluboká je ztělesněním mezinárodního vkusu a majetku. Ve 40. letech 19. století ho nechal přestavět rod Schwarzenbergů ve stylu anglické Windsorské gotiky.

Je to sice v Čechách, ale architektonicky je to klon anglického hradu. Slouží to jako dobrá metafora pro českou kulturu: Je nádherná, ale je to spíše chytrá fúze, než izolovaný originál.

Praktický historický life-hack: Jak poznat skutečná fakta od pouhých drbů

V mé praxi historického badatele jsem si všiml, že největší nesmysly jsou ty, které zní příliš dobře. Historie není pohádka Boženy Němcové, je to často chaotický byznys. Chcete-li ověřit mýtus, použijte toto jednoduché pravidlo:

Pravidlo „Kdo na tom vydělal?“

Vždy si položte otázku: Kdo měl skutečný motiv šířit tuto verzi příběhu a proč? Kdo získal majetek, moc nebo dobré jméno?

Když se vrátíme k Husitům, motiv elity byl jasný – získat majetek církve.
Když se mluví o „zlatém věku“ – kdo ho definoval a proč chtěl, abyste si to mysleli? (Obvykle to byla propaganda tehdejších panovníků).

Historie, která má jen jednoho hrdinu a jednoho padoucha, je téměř vždy zjednodušená lež. Hledejte spíše šedé, a ne černobílé oblasti.

Mýtus 5: Praotec Čech stál na Řípu a viděl zemi zalitou medem

Ano, ten moment, kdy na horu Říp vystoupí Praotec Čech, podívá se dolů na lány a řekne: „To je ona!“ Klasika. Ale nemůžeme mluvit o Praotci Čechovi jako o historické osobě. Je to mytický zakladatel.

Tento příběh má primárně legitimizovat nárok dané skupiny lidí na území. Je to zakládací mýtus, nic víc. Všechny země ho mají. Je to jako startovní marketingová kampaň národa.

A teď to nejzajímavější: Mýtus, který nás ovlivňuje dodnes

Mýtus 6: Československo vzniklo z čisté lásky a národní jednoty

Často vnímáme rok 1918 jako splnění tisíciletého snu a harmonický vznik moderního státu. Jistě, T. G. Masaryk byl génius a myšlenka skvělá. Ale realita? Byla to velká sázka diplomatů a politické akce.

Československo vzniklo jako stát mnoha národností bez společné historie státnosti. Češi a Slováci si byli blízcí, ale měli různé jazykové standardy, kulturu a politické priority. Většina obyvatel přitom byli Němci, Maďaři, Rusíni a Poláci.

Jednota? Spíše obří a krásně navržený politický kompromis, který bohužel nevydržel tlak velkých mocností. Selhání projektu První republiky nebylo jen chybou Hitlera, ale i dlouhodobě neřešeným problémem národnostních menšin uvnitř hranic.

Závěr: Přestaňte se bát pravdy o vlasti

Česká historie je fascinující, i když ji zbavíme nánosu sladkých mýtů. Naopak, jakmile pochopíte, že Karlu IV. šlo spíš o moc v Říši než o to, jestli budete pít v hospodě Plzeň nebo Budvar, uvidíte ho jako mnohem komplexnější postavu.

Pojďme se podívat na historii jako na příběh plný chyb, cynismu a nečekaných zvratů, ne jako na sbírku svatých obrázků. Jen tak můžeme skutečně pochopit, kde stojíme.

A co vy? Který český historický mýtus vám nejvíce vyrazil dech, když jste zjistili pravdu? Napište (nebo aspoň přemýšlejte!) do komentářů, protože o tom, co si myslíme, bychom měli debatovat otevřeně!