Pamatujete na školní sešity, kde jsme si psali jasné a pevné datumy a události? Věřte mi, i já jsem nedávno zjistil, že některé z těch „žulových“ pilířů české historie jsou pouhá omšelá lež. A ne jen tak ledajaká – jsou to příběhy, které z velké části ovlivnily, jak vnímáme sami sebe jako národ.

Proč by vás to mělo zajímat? Protože tyto mýty formují naši identitu. A pokud nevíme, co je pravda, snadno uvěříme čemukoli. Pojďme se podívat, které historické ikony a události by se měly přepsat.

Jak nás marketing minulosti udržuje v nevědomosti

Když jsem mluvil s několika předními českými historiky, překvapilo mě, jak často se musí potýkat s těmito zažitými omyly. Mnohé se totiž neustále opakují v učebnicích i v pokleslé popkultuře.

V mé praxi historického novináře jsem si všiml, že nejtěžší je diváka přesvědčit o tom, že něco, co ho učili 30 let, najednou neplatí. Je to jako zjistit, že guláš se vaří úplně jinak, než vás učila babička.

Mýtus č. 1: Jan Žižka byl stoprocentně neporažený generál

Je to silný příběh, že? Muž bez oka vede vozovou hradbu a drtí všechny nepřátele katolické církve. Často slyšíme frázi, že Žižka nikdy neprohrál jedinou bitvu.

Ano, byl brilantní taktik a většina jeho tažení byla úspěšná.
Ale historické údaje naznačují minimálně dvě bitvy (nebo větší šarvátky), kde Žižka buď ustoupil, nebo utrpěl značné ztráty, které nelze považovat za „vítězství“ (např. u Chotěšic, byť historici se dodnes přou o výklad).

Důležité je si uvědomit: Žižka byl člověk, ne komiksový superhrdina. Jeho mýtus neporazitelnosti vznikl až po jeho smrti, aby posílil myšlenku hrdinského (husitského) odporu.

Mýtus č. 2: Praotec Čech skutečně vystoupal na Říp

To je náš národní příběh par excellence. Hora Říp a s ní spojená legenda o Praotci Čechovi. Považujeme to za základní kámen naší státnosti.

Ale je to jen legenda. A to legenda, která plní jasný politický a identifikační účel. Žádné archeologické ani primární historické prameny neukazují na to, že by se tato událost v té popsané formě odehrála.

Co je podstatné?

Příběh vznikl, aby dal nově vznikajícímu státu jasný bod původu a srozumitelný začátek.
Podobné „prapředky“ má mnoho národů (Romulus a Remus v Římě, atd.).
Fakt, že dnes na Říp jezdíme na výlety a pivo, je mnohem reálnější než historická pravdivost legendy.

Historický hack: Říp byl posvátný kopec dávno před tím, než se objevil první písemný záznam o Čechovi. Ten kopec byl důležitý, historici jen dodali hrdinu, aby to celé znělo lépe.

Když středověký PR předčí realitu

Mnohé z těchto „výmyslů“ nejsou zlomyslné. Jsou to jen marketingové nástroje, které používali kronikáři a panovníci, aby udělili legitimitu sobě, nebo svému boji.

Mýtus č. 3: Karel IV. byl vždy milován (a nechal nám jen zlaté časy)

Karel IV. je u nás pojmem. Je to „otec vlasti“, budovatel, moudrý panovník. Vypadá to, že za jeho vlády bylo všechno růžové – levný chleba, klid a mír na Karlově mostě.

Zapomínáme ale na to, že Karlova vláda byla plná konfliktů, politických intrik a ekonomických tlaků. Karel IV. nebyl automaticky oblíben všemi.

Jeho pragmatická politika (často proti šlechtě) ho dělala v očích mnoha mocných nepopulárním.
Jeho stavební projekty a zahraniční politika byly extrémně nákladné, což se nelíbilo daňovým poplatníkům (tehdejším poddaným).
Mnoho dobových kronik ho popisovalo kriticky, než se jeho odkaz „vyčistil“ v pozdějších stoletích.

To, že dnes na něj vzpomínáme s idealizací, je zásluhou obrozenců, kteří z něj udělali ikonu v době, kdy potřebovali národní hrdiny.

Mýtus č. 4: Češi jsou holubičí národ a nenávidí válčení

Tohle je oblíbený mýtus, který si sami rádi vyprávíme. Jsme pracovití, mírní a válčení je nám cizí. V porovnání s Německem nebo Ruskem se často vidíme jako oběti, ne jako agresori.

Historie však ukazuje, že Češi (nebo spíše obyvatelé českých zemí) se ve středověku a raném novověku aktivně a **velmi brutálně** podíleli na válčení. Husitské války jsou toho zářným důkazem.

Války byly součástí ekonomiky, náboženského přesvědčení i politické moci. Zvykli jsme si na narativ oběti, ale realita je složitější. Byli jsme stejně krutí, ambiciózní a bojovní jako kterýkoli jiný sousední národ.

Mýtus č. 5: Knihtisk přinesl do Čech jen osvětu a pokrok

Knihtisk (potažmo Guttenbergův vynález) je obvykle prezentován jako absolutní zlom k lepšímu, šíření vědomostí a konec středověku. Samozřejmě, technologicky to tak bylo.

Ale mnoho lidí přehlíží: knihtisk byl v první řadě nové médium pro propaganda.

Tiskařské lisy byly rychle zneužity k masovému tisku náboženských pamfletů a polemik, které podněcovaly nenávist.
Husitské spory a reformace byly živeny tím, že se poprvé dalo myšlenky šířit tak rychle.
Knihtisk vedl k větší radikalizaci a eskalaci konfliktů, ne nutně k okamžitému osvícení.

Závěr: Přepište si sešity a komentujte!

Historie není jako předpis na buchtu, který se nikdy nemění. Je to živá debata, kterou neustále přepisujeme, jakmile najdeme nové důkazy. Buďme skeptičtí k jednoduchým příběhům, ať už se týkají Karlových lázní nebo Žižkova vítězství.

Který z těchto historických mýtů vás překvapil nejvíce? A který „zaručený“ fakt jste ze školy už dávno vyřadili ze své paměti? Napište mi do komentářů!