Představte si ten moment: konečně po babičce zdědíte starou katastrální mapu, úřední dopisy z první republiky nebo milostné dopisy. Dáte je „bezpečně“ do šanonu nebo krabice, abyste je ochránili, že? Velká chyba! V mé praxi archiváře a archeologa jsem viděl, jak lidé nevědomky mění cenné papíry na prach. A to používají věci, které koupili v každém papírnictví v Praze nebo Brně.

Přečtěte si, co ničí vaše rodinné archivy, a jak tomu zabránit, než bude pozdě. Čas běží rychleji, než si myslíte.

Proč vaše „bezpečné“ metody selhávají (a co děláte špatně)

Když nepracujete s historickým materiálem, díváte se na archivní uložení jako na skladování bot. Drtivá většina Čechů používá tři zrádné viníky. Pojďme se podívat, jaká toxická nebezpečí číhají v koutě vašeho obýváku.

Chyba č. 1: Plastové obaly, které nedýchají

Nejčastější problém, se kterým se setkávám. Lidé z Hradce Králové i Ostravy si v supermarketu koupí ty průhledné plastové obaly do šanonu – často PVC.

Ale je v tom háček: Plastové obaly fungují jako sauna pro papír. Zadržují vlhkost a kondenzují ji. V kombinaci s inkoustem a kyselým papírem, na kterém jsou historické dokumenty, vzniká zrychlená chemická reakce.

Po čase se papír k obalu přilepí, jako byste použili lepidlo.
Mění barvu (žloutne až hnědne) a začíná se drolit.
Chemikálie v PVC obalu navíc uvolňují kyseliny, které přímo „tráví“ inkoust.

Nikdy nepoužívejte obyčejné plastové obaly. Ničí to dokumenty rychleji než oheň.

Chyba č. 2: Kyselý karton z hobby marketů

Chcete dokumenty uložit do krabice? Skvělá myšlenka. Ale ne pokud je karton vyrobený z levné buničiny, kterou koupíte v každém Baumaxu. Tomuto materiálu říkáme „kyselá bomba.“

Mnoho kartonových krabic obsahuje lignin, který se postupně rozkládá a uvolňuje kyseliny. Tento proces funguje jako domino efekt. Jakmile se kyselina dotkne starého papíru, začne korozivní řetězová reakce. Viděl jsem celé sbírky fotografií uložené v takových krabicích, které po 15 letech vypadaly, jako by je napadli termiti.

V podstatě sami dokumenty pomalu „rozpouštíte“ v jejich vlastním obalu.

Chyba č. 3: Kovové svorky a nevhodné lepidlo

Máte dokumenty sešité kancelářskými sponkami? Nebo fotografie přilepené do starého alba lepidlem z 80. let? To je časovaná bomba.

Kovové sponky na vlhkém vzduchu (což je v našich starých českých bytech běžné), reziví. Rez sežere papír v místě kontaktu. Stačí jedna rezavá sponka a po pár letech máte v historickém dokumentu díru.

Stejně tak lepidla a pásky. Běžná lepicí páska časem reaguje s papírem, zanechává mastné, neodstranitelné fleky a často se sama rozpadne na lepivý hnědý nepořádek.

Praktický manuál: Jak uložit dokumenty jako profesionál (tipy za pár stovek)

Dobrá zpráva: nemusíte utratit tisíce za speciální muzejní vybavení. Stačí si pořídit správný materiál.

Pamatujte na toto klíčové slovo: archivní kvalita. Hledáte materiály, které jsou pH neutrální a neobsahují lignin.

Krok 1: Vyměňte plast za polypropylen nebo polyester

Pokud potřebujete dokumenty vizuálně chránit, kupte si obaly, které jsou označené jako „archivní složky“ nebo „bezpečnostní fólie“. Jsou vyrobené z polypropylenu (PP) nebo polyesteru (PET), které nereagují s papírem.

Ale existuje ještě lepší řešení pro volné dokumenty:

Používejte bezpečnostní obálky a složky z archivního papíru. Ten je silnější, pH neutrální a papír v něm může „dýchat“.
Pro skutečně drahocenné předměty (např. pergamen), použijte papír s obsahem bavlny.

Krok 2: Neutralizujte karton

Nemůžete si dovolit drahé archivní krabice? Udělejte to, co dělám v terénu:

Obalte dokumenty nejdříve do archivačního papíru (jako peřina).
Vložte je do obyčejné, pevné kartonové krabice. Papír slouží jako bariéra proti kyselinám z kartonu.
Nikdy krabice neukládejte přímo na betonovou podlahu (velké teplotní výkyvy a vlhkost!). Dejte krabici nahoru na poličku do stabilního prostředí – ne na vlhkou chalupu a ne do horké komory.

Největší pravidlo, které jsem se naučil: stabilita je nejdůležitější. Stálá teplota a vlhkost brání rozkladu.

Krok 3: Vyhoďte sponky

Kovové sponky okamžitě vyjměte. Pokud potřebujete dokumenty držet pohromadě, použijte plastové spony, nebo (ideálně) je uložte volně do složky, případně je svažte archivní stuhou (bez obsahu kyselin).

Chcete-li odstranit staré lepicí pásky, buďte velmi opatrní. Někdy je lepší je nechat, než neopatrným zásahem roztrhat papír. Pokud je papír velmi cenný, obraťte se raději na restaurátora – stejně jako když jdeme tankovat do našich Octavií 95ku, protože nevěříme levným náhražkám, neexperimentujte s rodinným dědictvím sami.

Shrnutí a výzva: Co máte ve skříni vy?

Archeologické nálezy jsou vzácné, ale vaše rodinná historie je pro vás osobně neocenitelná. Jde o dědictví, které by mělo přežít desítky a stovky let, ne se proměnit v prach kvůli špatnému plastu za pár korun.

Zkontrolujte své šanony hned dnes. Používáte PVC obaly, kovové sponky nebo kyselé krabice? Změňte to, než se z vašich dokumentů stane hnědý flek.

A teď mě zajímá, jaké nejstarší dokumenty doma opatrujete? Pochlubte se v komentářích!