Při jarním úklidu jsem nedávno narazil na staré smaltované hrnce po babičce. Chtěl jsem je vyhodit. Ale v mé praxi novináře, který se často setkává s historiky, jsem si vzpomněl na jednu věc: Mnozí z nás žijí uprostřed miniaturního muzea a ani o tom neví. Nejde jen o starožitnosti z Aukra. Jde o denní potřeby.

Archeologové mi potvrdili, že předměty, které za pár kaček koupíte na blešáku v Kolbenově, nebo se vám válí za skříní, drží v sobě příběh, který může lákat sběratele. Nečtěte dál, pokud opravdu nechcete zjistit, co možná budete litovat, že jste vyhodili.

Zapomeňte na vázy: Které „nudné“ věci mají cenu?

Nejdřív k faktům. Většina lidí, když slyší historická hodnota, myslí na stříbrné lžičky a barokní nábytek. Ale to opravdové zlato, ten detail, který dělá předmět cenným pro studium (a tím pádem i pro trh), je často banální a snadno zničitelný.

Talíře a sklo: Drobné kazítko ceny

Všimli jste si někdy těch starých talířů s oprýskaným vzorem ve skříni? Vyrostli jsme na tom, a tak to nevidíme jako nic zvláštního. Ale je tu jeden detail, který mění hru: značka výrobce.

Staré české a moravské porcelánky (např. značky z Dubí nebo Chodov) mají své skalní fanoušky.
Hledejte neobvyklé, nepravidelné, nebo ručně malované značky na spodní straně.
Málo vídané varianty, které se používaly jen krátce, jsou doslova archeologický jackpot.

Mimochodem, prasklina v porcelánu sice snižuje estetickou cenu, ale pro archeologa či historika může být cenná – ukazuje, jak se předmět používal a jaké opravy se prováděly.

Staré účtenky a lístky: Nečekané historické karty

Vždy jsem si myslel, že stará papírová veteš v krabicích je k ničemu. Ale mýlil jsem se. Dnes máme databáze, ale historici potřebují vidět, co si lidé běžně kupovali, kolik to stálo a jak vypadalo běžné logo místní prodejny.

Nezahazujte:

Jízdní řády MHD starší 30 let.
Účtenky z malých, už neexistujících družstevních obchodů.
Propagační materiály z akcí komunismu, hlavně ty lokální a ručně psané.

To jsou data z první ruky, které nám říkají víc o životě v Československu než jakákoli učebnice.

Je to jako čtení „deníku cen“ a je fascinující to porovnávat s dnešními cenami v Kauflandu.

Deníky a dopisy: Vaše rodinné dědictví

Mnozí přehlížejí deníky prarodičů. Chápeme je jako sentimentální odpad. Ale archiváři neustále bijí na poplach: v denících a dopisech se skrývá nejcennější materiál o každodenním životě.

Nejde jen o závažné historické události. Jde o to, jak se lidé potýkali s nedostatkem mouky nebo jak řešili prasklé okno. Tyto drobné detaily dodávají historii kontext.

Praktický tip, jak archivovat cenný papír (Life Hack):

Už nikdy nevkládejte staré fotografie a papíry do běžných PVC obalů, které koupíte v papírnictví. PVC plast se časem rozkládá a uvolňuje kyselinu, která papír doslova sežere.

Pořiďte si archivní polypropylenové (PP) nebo polyesterové (PET) obaly (k dostání ve specializovaných archivačních prodejnách).
Skladujte v temnu a v pokojové teplotě.
Nikdy nepoužívat izolační pásku ze supermarketu k lepení starých dokumentů! Odstranění stojí desítky tisíc. Pokud je papír poškozený, raději ho nechte tak.

Proč se nikdo nedívá na staré látky?

Díky bohu za „Slow Fashion“. Ale zapomínáme, že ve skříních máme poklady ve formě textilu.

Mnoho lidí ve středních Čechách stále skladuje staré lněné utěrky, ručníky, nebo dokonce části krojů. Nejen kvůli vzoru, ale kvůli technikám barvení a tkaní. Tyto techniky jsou dnes často zaniklé. Není to jen kus látky, je to učebnice řemesla.

H3: Smaltované nádobí a kousky plechu

V mé praxi jsem viděl, jak sběratelé na malých jarmarcích u Brna šílejí po starých smaltovaných cedulích a hrncích. Proč?

Předměty z období První republiky jsou ceněny pro svou kvalitu a odolnost.
Hledejte jasné, neotřelé, dnes „nekorektní“ reklamy na plechových cedulích. Mají obrovskou vizuální a sběratelskou hodnotu.
A hlavně: staré smaltování! Jeho složení se měnilo v závislosti na zásobování surovinami v období válek, což z něj dělá doslova časovou kapsli.

Pokud takový hrnec najdete, netrhejte rez. Mnoho milovníků starožitností preferuje patinu – stopy původního užívání. Jsou jako důkaz autentičnosti.

Finále: Než uklidíte v garáži

Pokud teď stojíte uprostřed sklepa a přemýšlíte, co vyhodit a co si nechat, pamatujte si toto: cena není vždy jen v penězích, ale v informaci. Každý předmět ve vašem domě, který přežil padesát let, má šanci nést v sobě cennou historickou informaci, kterou mnozí přehlížejí.

Zastavte se, podívejte se na ten starý smaltovaný hrnek. Cítíte ten příběh?

A teď otázka pro vás: Který nejstarší nebo nejzvláštnější předmět ve vaší domácnosti, o kterém si myslíte, že je „jen krám“, má potenciál být historickým pokladem? Podělte se v komentářích!