Při nákupu v Lidlu nebo v Bille ji hodíte do košíku, aniž byste se zamysleli nad cenou. Má ji každá třetí skříňka v paneláku i ve vilce, od Aše po Ostravu. Přesto historické prameny, které jsem studoval, jasně říkají: ta dnešní samozřejmost byla po staletí pokládána za platidlo a symbol bohatství.
Zamyslete se: kolikrát jste tuto věc koupili jen proto, že ji „potřebujete“? Věřte mi, poznání její skutečné historické ceny vám změní pohled na to, co doma považujete za odpad. Ponořte se se mnou do příběhu zapomenutého luxusu, který doma používáte denně.
Drahokam, který zlevnil díky dopravě
Která komodita je nejdůležitější pro život, ale málokdy si připomeneme její cenu? Mluvíme o soli. Ano, obyčejná kuchyňská sůl!
Vím, zní to absurdně. Dnes stojí pytlík soli pár korun, ale v období středověku či starověku byla výroba a doprava soli tak náročný proces, že její cena astronomicky rostla.
Zaznamenal jsem, že se často zapomíná, jak klíčová sůl byla. Nebyla to jen ochucovadlo. Byla to jediná spolehlivá metoda, jak uchovat maso a ryby pro dlouhé zimy.
Proč byla sůl cennější než zlato?
Zlato je vzácné, ale nepotřebujete ho k přežití. Bez soli by středověká Evropa nemohla existovat v podobě, jakou známe. Konzervace potravin byla otázkou života a smrti.
- Sůl jako platidlo: Římské legie byly částečně placeny solí – odtud pochází slovo salár (mzda). Představte si, že vám zaměstnavatel pošle výplatu v kilogramech hrubé soli.
- Monopol a daně: Obchod se solí byl často královským monopolem. Solné komory byly bohatší než banky. A „solné“ daně byly tak vysoké, že způsobovaly povstání.
- Vzácnost v Čechách: Česká kotlina nemá moře! Sůl se musela dovážet draze ze vzdálených dolů, například z Rakouska (Salzburg) nebo Polska (Wieliczka). Každý kilometr dopravy zvyšoval cenu.
V mé praxi historika jsem narážel na zápisy, kde stačilo pár hrstí soli vyměnit za kus kvalitního plátna nebo dokonce za menší hospodářské zvíře. Dnes za stejné množství soli v Globusu zaplatíte méně než za žvýkačky.
Jak poznat „kvalitní“ sůl? Rady, které platí dodnes
Sůl už sice není platidlem, ale to neznamená, že je všechna stejná. Mnohé přehlížejí fakt, že to, co používáme v kuchyni, ovlivňuje nejen chuť, ale i zdraví.
Mnoho lidí si kupuje levné vakuované soli, které jsou extrémně rafinované. Jsou „čisté“, ale tolik zpracované, že ztratily většinu minerálů, které v nich kdysi dělaly ten luxusní artikl.
Praktický tip: Vraťte se k původnímu luxusu
Zkuste si do jídelníčku zařadit hrubou, nerafinovanou sůl. Nejen kvůli chuti, ale i z úcty k historii. Zde je rychlý návod, na co se zaměřit při nákupu:
Tři druhy soli pro fajnšmekry:
- Mořská sůl (hrubá): Vzniká odpařováním mořské vody. Obsahuje stopy hořčíku a draslíku. To je sůl, kterou by si středověký král považoval za největší dar. Použijte ji na finální posolení, ne při vaření.
- Himalájská sůl (růžová): Pochází z Pákistánu, ale je oblíbená v Praze. Má pěknou barvu a vysoký obsah železa. Je skvělá na mletí – vypadá efektně na stole.
- Keltická mořská sůl (šedá): Její šedý odstín pochází z jílu, přes který se filtruje. Má nejnižší obsah sodíku a je považována za „nejvlhčí“ sůl. Osobně jí používám pro pečení masa.
Bylo by chybou myslet si, že stačí koupit tu nejlevnější sůl. Každý kuchař vám potvrdí, že rozdíl mezi nekvalitní solí a hrubou mořskou solí je jako rozdíl mezi pivem z plastu a točenou Plzní.
Zlatá skříňka v kuchyni – Co si z toho odnést?
Příště, až budete stát u regálu a uvidíte ty hromady levné soli, uvědomte si, jaké neuvěřitelné štěstí máte. Žijeme v době, kde se po tisíciletí ceněný poklad stal naprostou samozřejmostí. Je to historické vítězství logistiky a moderní vědy.
Pocit, že můžete posolit oběd bez hlubokého zamyšlení nad rozpočtem, je ten největší luxus, který si dnes běžný Čech může dopřát.
A teď otázka pro vás: Kterou běžnou věc ve vaší domácnosti (kromě soli) podle vás historie neprávem znehodnotila? Podělte se o svůj názor v komentářích!
